Profil uživatele IQE

Profil uživatele, který i přes svůj krátký život a těžké onemocnění pro DC výpočty a tým CNT udělal mnoho, nad rámec běžného počtáře na projektech.
 

Profil uživatele IQE Jméno a příjmení
Michal Pavelka
Nick
IQE
Datum narození
12.2.1989
Datum úmrtí
10.7.2009
Bydliště
Narodil se a žil ve Vsetíně
Vztah k CNT či jiná funkce v DC komunitě
Aktivní člen týmu od roku 2005, zasadil se o uveřejnění několika článků o distribuovaných výpočtech v médiích.

Stručná charakteristika uživatele

Souhrn Jeden z mála dlouhodobě aktivních členů týmu na fóru, letitý počtář, člověk který i přes svou smrtelnou nemoc pomáhal v propagaci distribuovaných výpočtů v naší republice a s rozvojem CNT. Zemřel v létě roku 2009 na svalovou dystrofii, kterou trpěl od narození.
Zájmy IT, internet, kosmonautika
Něco o rodině Celý život byl v péči rodičů a svého mladšího bratra.
Studium 1995 až 2004 Základní škola Integra Vsetín
2004 až 2008 SPŠ strojnická Vsetín se zaměřením na výpočetní techniku
2008 až 2009 Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, ukončen první ročník na Technologické fakultě, obor procesní inženýrství

Uměl pracovat se systémy CAD, CAM, programy Word, Excel, Power Point a řadou dalších.

Oblíbené pořady v TV: Tele tele, Mr.GS, Comeback, Hvězdná brána, Andromeda, Ano, šéfe atd.
DC Statistiky: Na tento účet počítal sám Michal, jeho počítač pokračuje ve výpočtech dál.
Nový účet v rámci projektu WCG, který po jeho smrti založil Michalův otec.
 

Několik slov Foresta k Michalově úmrtí.

Mnozí lidé z DC komunity jej znali z týmového fóra. Již méně z nich jej však znalo skutečně, tedy jako těžce postiženého mladého člověka, který i přes svůj handicap studoval, byl v kontaktu s lidmi, zapojil se do pomoci vědeckým výzkumům prostřednictvím distribuovaných výpočtů a pomáhal s jejich propagací v naší republice. Jako jeden z mála byl natolik aktivní, že pomohl při prosazování propagačních článků o DC na některých serverech a také byl autorem jednoho z návodů na našem webu.

Já osobně jsem byl v kontaktu s Michalem více než 4 roky. Dříve po ICQ (dokud jsem jej ještě používal), přes které jsem mu v počátcích pomáhal zprovoznit klienta a učil ho základním věcem obsluhy. Následně jsme spolupracovali na několika propagačních věcech a byl jsem vždy moc rád když se mně mailem ozval. Před dvěma lety jsem mu dokonce sestavoval nový PC, zavezl jsem mu ho až domů do Vsetína a na místě nainstaloval. Věděl jsem totiž, že je postižený a že sám není schopný si PC ani zapnout. Až tehdy na místě jsem si ale opravdu uvědomil, jak těžké pro něj bylo cokoliv napsat, kolik energie vlastně do studia a činnosti pro tým vkládal a získal jsem k němu ještě větší obdiv. Byl jedním z mála lidí v našem týmu, kteří i finančně přispěli na provoz CNT o.s. a to opravdu velkou částkou.

Jeho životní pouť a hlavně boj všem kdo mají zájem, jistě přiblíží prezentace, kterou před časem zpracovávali k jiné příležitosti jeho rodiče. Ti mně též kontaktovali po jeho smrti, aby mně tuto událost oznámili. Zároveň mně psal jeho otec, že jeho počítač bude nadále zapnutý, aby na něm DC výpočty běžely dál a aby tak pokračovali v Michalově činnosti. Moc si tohoto gesta vážím.

Nuže zde je ta zmíněná prezentace: Michal_Pavelka.pps
 

Otázky, na které odpověděli přímo členové Michalovy rodiny

Nevíte, proč si Michal zvolil přezdívku IQE a co vlastně znamenala?
Už při zápisu do první třídy jsme zvažovali, jestli nenechat Michala kvůli jeho fyzické kondici o rok déle doma, ale přímo u zápisu nás přesvědčili, že je nadprůměrně chytrý a že by to pro něj byla ztráta času. Když měl 9 let, musel dělat psychologické vyšetření kvůli tomu, aby dostal doporučení pro získání elektrického vozíku. Součástí tohoto vyšetření byly i IQ testy, ve kterých mu byla naměřena hodnota přes 140. A proto si dal přezdívku IQE. Myslíme si, že to prodloužení o E je fonetický přepis.
Kdy se Michal setkal poprvé s počítačem a co ho na počítačích nejvíce v mládí zajímalo?
Míša měl asi 4 roky, když jsem přinesl domů počítač z tehdejšího zaměstnání kvůli nějakému programování. Míšu na něm zaujala hra Sokoban – panáček, který přesunuje ve skladu krabice. Když byl pak Míša ve druhé třídě, podařilo se nám pro něj sehnat z Konta Bariéry starší počítač, na kterém pak zpracovával různé úkoly do školy nebo hledal na internetu podklady ke studiu. V devíti letech se už v mé firmě naučil pracovat ve 3D CADu (vymodeloval pro svou oblíbenou kočku boudu), naučil se připojit k internetu a procházet stránky, které ho zajímaly. V roce 1999 jsme pak zakoupili nový počítač domů a na něm už Michal trávil prakticky všechen volný čas. Před nástupem na střední průmyslovou školu strojnickou se pak za pomoci nadací a příspěvku od města podařilo zakoupit notebook, který si Michal s sebou nosil i do výuky, tvořil na něm veškeré práce, které odevzdával včetně technických výkresů a zpráv. Stejný princip výuky pak používal i na vysoké škole. Na internetu hledal vše, co ho zajímalo, a dá se říct, že využil všech možností, které internet nabízí pro komunikaci. Kromě mailu tak používal ICQ, chat a facebook, poslouchal hudbu na oblíbených stanicích, hrál hry po síti – nejčastěji ponorkový a letecký simulátor. Zajímal se o kosmonautiku a často sledoval online přenosy z NASA.
Když Michala tolik zajímala astronomie, byl někdy na skutečné hvězdárně, nebo měl nějaké aktivity i v této oblasti?
Ano, byli jsme několikrát na místní hvězdárně. Poprvé byl Míša na vsetínské hvězdárně v deváté třídě, kdy měli několikrát výuku fyziky přímo v posluchárně hvězdárny. Michal sledoval program hvězdárny a vybíral si přednášky, na které pak chodil se mnou nebo s asistentkou. Dalekohledem se podíval také, konkrétně na kometu Hale-Bopp, ale ten přístup k dalekohledu byl pro nás opravdu složitý. Byl členem kosmologického týmu a znal se osobně s místními kluky, kteří se podílí na provozu hvězdárny. Jeden z nich mu třeba nahrával přednášky na hvězdárně ve Valašském Meziříčí, kterých jsme se tenkrát nezúčastnili, ale Michal si s jednotlivými přednášejícími sám dopředu domluvil, zda jim nahrávání nebude vadit. Sledoval na stránkách NASA všechny novinky a rád si prohlížel fotografie z Hubblova teleskopu. Těch aktivit bylo více a všechny je ani neznáme.
Co jeho bratr a rodiče, měli jste stejné koníčky a jeho zájmy plynuly z vašich? Nebo měl vyhraněné koníčky oproti svému okolí?
Nedá se říct, že by Míša měl nějaké vyhraněné koníčky. Vybíral si pouze z těch, na které stačil. Nikdy moc nečetl, protože to prostě nešlo a musel u něj někdo sedět a buď mu číst, nebo alespoň obracet stránky. Když byl mladší, hodně sledoval televizi a pokud ještě mohl, rád si hrál. Měl svá oblíbená auta a stavebnice, bavilo ho třeba Lego anebo podobná česká stavebnice, auta a jeřáb na dálkové ovládání a měl rád traktor s vlečkou. Později už své aktivity přenesl na počítač a internet, ale rád se s námi díval na zahrádce nebo na chalupě na hvězdnou oblohu, pokud byla příležitost. Astronomie a kosmonautika ho ale asi fascinovaly nejvíce. Jeho koníčky byly trochu odlišné od našich, ale některé věci jsme rádi dělali společně.
Od jakého věku Michal věděl, jak vážnou nemocí trpí a jak to zvládal?
Před Michalem jsme nikdy jeho stav neskrývali. Věděl, jaká vyšetření a proč se u něho provádí. V první třídě si mezi spolužáky uvědomil svoji odlišnost, ale fantasticky rychle si adaptoval. Poznal také děti s jiným postižením a věděl, že není jediný. O své nemoci si jistě našel potřebné informace na internetu a zaregistroval se třeba i do mezinárodní databáze osob s podobným postižením pro účely sběru dat a případných testů pro další výzkum. Nikdy jsme ho neslyšeli si na svůj stav stěžovat a naopak se snažil pomáhat i druhým.
Setkával se Michal často s lidmi se stejnou nemocí, nebo se spíše držel v ústraní tohoto osudu?
Už řadu let existuje ARPZPD v ČR, což je celým názvem Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí. U nás ve Vsetíně jsme měli to nesmírné štěstí, že vznikl klub Auxilium, kde se mohou potkávat rodiče dětí se zdravotním postižením i jejich děti. Dochází zde nejen k seznamování, ale i k výměně informací. Na akcích klubu se Míša seznámil s dalšími dětmi s různými zdravotními hendikepy. Se dvěma kamarády s podobným onemocněním byl v kontaktu i mailem a přes ICQ. Raději se ale setkával s vrstevníky se stejnými zájmy a tady měli převahu jednoznačně spolužáci. Samozřejmě od určitého věku byl nejraději v přítomnosti mladých slečen a tady měl i poměrně velké štěstí na osobní asistentky, se kterými trávil hodně času.
Co ho i přes tuto nemoc tak hodně motivovalo zařadit se do běžného života, studovat, být aktivní na internetu atd. ?
Snažili jsme se mu vytvořit podmínky, aby ho jeho hendikep omezoval co nejméně. Věci, které by nešly dělat, jsme nedělali, ale vždy jsme hledali možnosti, jak ho zapojit do běžného života. Chodil proto do školy se zdravými vrstevníky, při výuce mu jeho hendikep kompenzovala osobní asistentka. Měl štěstí na spolužáky, kteří mu pomáhali a nedávali mu jeho odlišnost najevo i na učitele, kteří ho brali jako normálního žáka. Proto chtěl Michal žít normální život a proto mu všechny ty aktivity připadaly zcela běžné.
Vyvíjel nějaké aktivity, aby si zjišťoval informace o aktuálním pokroku medicíny proti jeho nemoci?
Nemůžeme vědět, co všechno na internetu zjišťoval, nikdy jsme nedělali žádnou cenzuru toho, co prohlíží. Myslíme, že informovaný byl. Třeba do výpočtů WCG se ale nepustil, prioritní pro něj byl vesmír. Je třeba si ale uvědomit, že přístup k seriózním informacím v této úzké oblasti medicíny není jednoduchý ani pro lidi, kteří v tomto oboru pracují, a těchto informací není mnoho. A navíc každý člověk se svalovou dystrofií je originál s vlastním průběhem a postupem nemoci. Všeobecné informace Michal určitě měl a dobře si je uvědomoval, ale jako každý člověk určitě nepřemýšlel o konci životní pouti. Prožil toho ve svém životě příliš mnoho a věděl, že některé věci se nedají změnit a nemá proto cenu se jimi zabývat.
Kdy jste se o jeho nemoci vy sami dozvěděli a jaká byla informovanost v té době?
V půl roce Michalova života, prvotní informace ale nepřišla od lékařů. V té době byla informovanost opravdu téměř nulová (rok 1989) a snad i díky změně režimu a následnému rozvoji informačních technologií se situace pomalu mění k lepšímu. Před rokem 89 by bylo řešením takové diagnózy umístění dítěte v ústavu, případně izolace takového dítěte v prostředí jeho rodiny se všemi dopady tohoto řešení. Po několika letech práce pro klub Auxilium můžeme ale konstatovat, že nedostatečná informovanost stále přetrvává nejen u laické, ale i u odborné veřejnosti. Michalova prezentace byla tvořena jako součást větší prezentace právě pro lékaře a měla poměrně velký ohlas u samotných lékařů. Není až tak velký problém s informacemi o chorobě jako takové, ale s informacemi o možnostech, které umožní s takovou nemocí žít v prostředí vlastní rodiny relativně normální život a kam se vůbec poprvé obrátit, pokud taková situace nastane. V době informačních technologií, které máme dnes k dispozici, je to jeden z velkých paradoxů.
Existoval jakýkoliv lék nebo léčebný postup, který by Michalovi pomohl prodloužit život, ale byl moc drahý nebo jinak nedostupný, aby jej dostal? Jaké jsou vůbec aktuální možnosti v této oblasti?
V současné době žádný lék neexistuje, existuje jen podpůrná léčba. Některé preparáty jsou opravdu drahé, mohou pomoci jen zbrzdit průběh nemoci, ale nikoliv ji léčit. Nejsou však vhodné pro každého s diagnostikovanou SA, pro Michala přišly například příliš pozdě. Na základě doporučení ze specializovaného pracoviště v Praze měl ale Michal snad první v našem kraji podpůrnou ventilaci, která mu usnadnila dýchání a zabránila výpadkům v dýchání v noci a hlavně při nemocech a určitě mu prodloužila život. Díky ní zvládal podstatně lépe nemoci a nemusel být tak často v nemocnici, což zase přispělo k jeho menšímu zatížení stresem.
Kdyby měl Michal od narození k dispozici současné prostředky boje proti této chorobě, dožil by se delšího věku, nebo byl by průběh nemoci pro něj snadnější? Nebo medicína za těch 20 let nedoznala žádného významného pokroku?
Je třeba si uvědomit, že spinální atrofie je nervosvalové onemocnění, při kterém se zastaví vývoj svalové hmoty a neprobíhají nervové impulsy tak, jak by měly. SA může postihnout člověka prakticky v každém věku a podle toho má i jiný průběh. Vyskytuje se u jednoho člověka z asi padesáti tisíc. Se současnou úrovní poznatků v medicíně by se tedy Michal pravděpodobně dožil vyššího věku, ale to je pouhá spekulace. Medicína se rozvíjí poměrně rychle a myslíme, že pokud by se dostal dříve do péče specialistů, měl by větší šanci na delší život. Vidíme to na podobně postižených dětech v našem okolí, které jsou mladší a mohou čerpat nejen z našich zkušeností, ale i z většího množství informací. Průběh jeho nemoci by byl pravděpodobně stejný, co se týká postupu, lišil by se asi v čase. Výraznější pokrok medicína však u léčby těchto nemocí zatím neudělala a asi jen tak neudělá. Vzhledem k relativně malému výskytu v populaci nejen u nás, ale v celém světě, není až tak v popředí zájmů farmaceutického průmyslu, který ale v současné době stejně nemá k dispozici postup léčby. Dá se říct, že zatím probíhá základní výzkum k odhalení příčin choroby a určitého pokroku bylo dosaženo v genetice v tom smyslu, že je možno tuto chorobu diagnostikovat prenatálně. Tady nelze nepřipomenout projekt HCMD (Help Cure Muscular Dystrophy), který právě výzkum nemocí této kategorie provádí prostřednictvím distribuovaných výpočtů.
Čeho chtěl Michal ze všeho nejvíc v životě dosáhnout a co pro to dělal?
Míša měl jeden svůj velký sen, a to bylo strávit dovolenou ve Spojených státech. Časově si určil, že pojede po dokončení studia. Studium se mu mělo stát i pomocí při zajištění financí, protože si chtěl našetřit ze svých stipendií. Chtěl s sebou vzít svou asistentku, a pokud to vyjde, i celou rodinu. Sami jsme byli trochu skeptičtí k celé akci, protože jsme sledovali tu pomalou progresi jeho onemocnění. Sny se ale nemají ničit a pokud by všechno vyšlo, jak si Michal přál, určitě bychom pro splnění jeho snu udělali maximum. Na střední škole jsme mu nabízeli, že pokud mu studium nebude z nějakého důvodu vyhovovat, může výuku buď přesunout do domácího prostředí, nebo klidně i ukončit. Michal ale chtěl dokázat sobě i okolí, že studium zvládne a také odmaturoval. Začal i vysokou školu – bakalářské studium a tady úspěšně ukončil první ročník, prakticky jako první ze své studijní skupiny. Věděl, že je svým způsobem průkopníkem, protože se svým postižením jako první v okolí nastoupil na ZDŠ mezi zdravé vrstevníky a jako první na vozíku nastoupil a vystudoval SPŠ strojnického zaměření minimálně v celém kraji. Na UTB ve Zlíně měli studenta s tak těžkým postižením také poprvé. Dá se říct, že tím prošlapával cestičku ostatním, protože pokud škola zvládla jeho výuku, zvládne například „obyčejného“ vozíčkáře levou zadní. Nevíme, jestli to byl Michalův cíl, ale v každém případě za tohle před ním smekáme.
Jak Michala vidělo jeho nejbližší okolí?
Toto jsme našli v kondolenci od jedné z jeho asistentek:

„Mám pocit, že bych měla říct něco velkého, ale bohužel mi došla slova. Jen vím, že Míša byl, je a bude jedna z největších osobností, která mě nesmírně obohatila.“ Lucka

A pod to se můžeme rozhodně i my z jeho rodiny klidně podepsat.

 

Michalův duch je s námi dál

 

Zpráva o Michalově úmrtí na týmovém fóru hodně zasáhla do života celého týmu. Myšlenka sestrojení týmového počítače na Michalovu počest vznikla velice spontánně a po počátečních obavách o finance na jeho pořízení nakonec vzniknul z příspěvků stroj, který je v DC komunitě opravdu ojedinělý.

Kompletní složení i odváděný výkon, můžete sledovat zde ->>

Celkem členové CNT, Michalova rodina i další lidé z DC komunity věnovali finance a díly v celkové hodnotě téměř 100.000,- Kč. Rovných 20.000,- Kč poslali samotní Michalovi rodiče, což byly peníze které měl na svém stavebním spoření, čímž se i sám Michal nakonec značnou měrou podílí na pořízení a provozu samotného počítače. Že tento příběh není lhostejný ani organizacím s celosvětovou působností dokázala společnost Intel, která věnovala zdarma osmijádrový procesor i7 920, v hodnotě 6.500,- Kč. Celý počítač má jeden hlavní úkol: pomáhat v projektech distribuovaných výpočtů se zaměřením na biologii. Jelikož na projektu World Community Grid probíhá mimo jiné výzkum svalové dystrofie (podprojekt Help Cure Muscular Dystrophy), celý výkon procesoru směřuje právě tam, tedy na pomoc hledání léků proti nemoci, kterou Michal od narození trpěl a na kterou zemřel. Výpočetní výkon grafických karet pak zpracovává úlohy z projektu GPUGRID. Tento projekt je zaměřen na výpočty v oblasti biologie a biomedicíny. Přesněji se jedná o studium charakteristiky biomolekul, jejich vzájemné ovlivňování a dynamické chování. K výpočtům se využívají různé metody pro popis biologických problémů v atomických, molekulových i nadmolekulárních systémech.

Na provoz, pozdější vylepšení, nebo sestavení dalšího počítače se stejným zaměřením, může přispět kdokoli kdo bude chtít touto cestou pomoci také. Díky distribuovaným výpočtům můžeme významně urychlit výzkum takových smrtelných nemocí a pomáhat hned v počátku. Každá koruna směřovaná do těchto projektů tak přinese mnohonásobně větší užitek než kdyby byla věnována na přímou pomoc již nevyléčitelně nemocným.

Finanční příspěvky na počítač IQE lze posílat na účet sdružení Czech National Team o.s. s variabilním symbolem 061. Podrobnosti naleznete zde ->>

Pokud by někdo chtěl poslat (třeba jako to učinil Michal) finanční příspěvek na podporu našeho týmu a jeho činností, stačí zvolit variabilní symbol 010. Podrobnosti naleznete zde ->>

Stejně jako týmový počítač CNT-IQE (který nese Michalovu přezdívku), může každý člověk zapojit výkon svého procesoru právě do projektu World Community Grid. Využijme tedy této mocné zbraně kterou máme. Stačí jen zapojit svůj počítač do projektu a věřte, že když to dokázal přes své velké postižení před 4 lety Michal, že to zvládnete také.

Podrobný návod jak si nainstalovat program BOINC Manager a připojit se právě k projektu World Community Grid, naleznete zde ->>

Návod jak si vybrat z vícero projektů World Community Grid například právě výzkum svalové dystrofie ( Help Cure Muscular Dystrophy - Phase 2), naleznete zde ->>

Pokud by jste měli náhodou se spuštěním jakékoliv potíže, kontaktujte mě a rád vám kdykoliv pomohu
forest zavináč czechnationalteam.cz


Nahoru